Košický konceptuální (dž)umělec Erik Sikora si v minulosti osvojil
registr performativních praktik, v nichž zdánlivě nešikovně
uchopuje formáty přednášky, hudebního vystoupení, motivačního
videa, tutorialu, teleshoppingu nebo hudebního klipu. Jeho hopsání
po břitu trapnosti při živých vystoupeních, na galerijních
výstavách či v online prostoru mu vynesly nepřekvapivou míru
popularitu u kulturního publika, které oceňuje nejen jeho
schopnost nebrat se zas až tak vážně, ale i osobní angažovanost, v
rámci které propojuje osobní a rodinný život s kritickým
lokálpatriotismem nebo s potencionálními, většinou zcela
neočekávanými úlohami umělce ve společnosti. Nejraději ze všeho
Sikora předkládá návrhy pozitivních řešení, jakkoliv naivně či
komicky mohou vyznít, a nabízí neobvyklé zlepšováky či přístupy ke
všednodenním fenoménům.
Jiří Ptáček